Něco z málo historie 5. PS Děčín
Začalo to všechno tak, že krátce před sametovou revolucí skupina našich zakladatelů objížděla Šluknovský výběžek a Děčínsko ve snaze najít vhodnou lokalitu, kde by se daly pořádat dětské tábory. Nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Těch údolí, lesních mýtin a luk, které prošli. Ta nejhezčí místa už většinou byla obsazena a když už se zdálo, že jsou na správném místě, naráželi na nepochopení domorodců, chatařů, zemědělců či lesních správců. Po několika neúspěšných výpravách se tehdejší skupinové vedoucí Míle Svatošové podařilo nalézt nevyužitý, zarostlý prostor, kde původně stávala hájovna, kterou po válce vyhodili vojáci do povětří. Pozemek byl v hrozném stavu, ale hned u lesa, a co víc, byl tu i potok se dvěma rybníčky. Místo se nalézalo u osady Janovka a po ní získal prostor i název. Osada patří pod správu města Velký Šenov, a tak se naši zakladatelé vydali na tehdejší Městský národní výbor, aby se dohodli na podmínkách trvalého užívání. Město nebylo proti, a tak se mohlo začít budovat. Vyžádalo si to ukrutnou dřinu a stovky a tisíce hodin dobrovolnické práce. První se budovala dřevěná kuchyně a táborové stavby (koryto, WC, nástěnka), dále se postupně zrekonstruoval klenutý kamenný sklep, dozdil a zastřešil se bývalý chlév, na němž je nyní vybudována letní jídelna, a hlavně se postavila dřevěná patrová klubovna (bouda). Se zvyšujícím se zájmem o LPT a vzrůstající kapacitou tábora se museli vystavět nové WC a umyvárna. Zrekonstruována byla i stará studánka, která je přímo u základny. A následovaly další a další úpravy a vylepšení, které sledovaly jediné – zpříjemnění pobytu na Janovce.
Za více než tři dekády, co se tábory na Janovce konají, spousta dobrovolníků přišla, zanechala svojí stopu a zase odešla. V průběhu té doby se ale podařilo vychovat a nadchnout pro organizování táborů pro děti další generace, které táhly a hlavně stále táhnou pomyslnou káru dál. A to je Janovka – živý organismus podivných nadšenců, kteří ve volném čase a zadarmo vymýšlí, jak zabavit děti tak, jak se to povedlo jejich vedoucím, když oni sami jezdili na tábory. Kdo nezažil, nepochopí.
